09. 06. 2011 | J. Uhl | 3670x | 0

Závody, tréninkZávody

Reportáž ze Silva nortica run v Novohradských horách

Reportáž ze Silva nortica run v Novohradských horách

text: Michal Kovář, foto. Petr Hnilička a Václav Pancer

Malá reportáž z krásného běžeckého svátku Silva nortica run v Novohradských horách od bronzového medailisty Michala Kováře z pražského triatlonového oddílu Hisport team.

Krásné prostředí

V sobotu 4.6 se konal již třetí ročník podle mého názoru jednoho z nejhezčích běžeckých závodů u nás i v Rakousku. Silva nortica run lze přeložit jako běh severským lesem. Příroda Novohradských hor je k běžeckému závodu jako stvořená. Hluboké smíšené lesy, které se rozkládají po obou stranách našich hranic, dlouhá údolí, kterými protékají zurčící potůčky z okolních kopců, to je krajina jako stvořená k jednomu z nejstarších a nejpřirozenějších sportů, jaké kdy lidé pěstovali, k běhu.

Běh pro všechny

Na „silvu“se scházejí jak ostřílení borci, tak i běžci, kteří zde běží svůj první závod a podle mého názoru zde musejí kouzlu běhu v nádherné přírodě a Silva Nortica Run foto Petr Hniličkapříjemné sportovní atmosféře úplně propadnout. Přestože si většina závodníků musí sáhnout až na dno svých sil. Veškeré útrapy jsou však rázem zapomenuty v okamžiku protnutí pomyslné cílové pásky za pochvalného a často velmi vtipného komentáře známého komentátora Štěpána Škorpila. A to už vůbec nemluvím o večerní pozávodní pasta party a diskotéce, která je pro mnoho účastníků odměnou, třešinkou na dortu za podaný výkon.

Závod se skládá z ultramaratonu, kdy se běží dva maratony za sebou, maratonu a půlmaratonu. Startuje se v 6 hodin ráno na hraničním přechodu Nové hrady. Běží se po rakouských hranicích a pak se směřuje do městečka Karslift (skutečně zde mají lyžařský vlek), kde se v 9 hodin startuje klasický maraton. Běží se 12ti kilometrový okruh v okolí po lesních cestách a nechybí ani výběh na vrchol místní sjezdovky. Po opětovném proběhnutí místem startu směřují borci přes hory a doly po rakouské straně zpět do Nových hradů. V 11h startují půlmaratonci. Závod má ještě zvláštní kategorii, závod dvojic – gemini, kdy každý z dvojice běží jeden maraton.

Průběh letošního závodu mýma očima

Průběh závodu maratonu Silva nortica od běžce mdlého rozumu a malých zkušeností, zato však velkého nadšení a vytrvalostí Foresta Gumpa (moje motto: závod nikdy nevzdám, leda by mi muselo něco upadnout..). Závodu jsem se účastnil již vloni a tehdy to byl můj 2. maraton v životě (ten první jsem běžel v Praze s horečkou a myslel, že mi opravdu něco upadne. Kupodivu jsem přežil a doběhl v křeči za 3.26, vřele doporučuji..). Vloni jsme tady ve trojici spoluběžců ukázkově zakufrovali a náš maraton tehdy měřil dobrých 45km. To jsem letos nechtěl opakovat a vybavil se mapou, buzolou a gpsnavigací..(kecám).

Silva Nortica Run foto Václav PancerNa start se postavila necelá stovka borců a borkyň. Před startem jsem se rozcvičil trojnásobným výklusem na sjezdovku, vysál dva gely, zapil to kolou a už tu zazněl výstřel a šlo se na to.Od startu vypálil jako střela vítěz dvou předchozích ročníků Rakušan Fruhvirth a za ním další Rakušan, s kterým jsem se zkusil držet i já. Na třetím km se Fruhvirth pomalu začal vzdalovat, já se držel toho svého a s hrůzou sledoval své polarky, jak ukazují tempo 3.50 na km.  Zvláště, když jsem ještě před týdnem absolvoval s kamarády čtyřdenní triatlonový kemp na Vranově, kde se i v lijáku tvrdě běžecky trénovalo, na kole honili jeleni (spurt ke značkám pozor zvěř) atd.

Začal jsem tedy trochu taktizovat a v prudkém výběhuna místní sjezdovku jsem zkusil se soupeřem lehce konverzovat. Kupodivu mi odvětil velmi dobrou češtinou, že jsme na tom výkonnostně asi stejně, což jsem si opravdu nemyslel, protože jsem už sotva popadal dech. Z dalšího průběhu závodu můžu říct jen to, že Rakušanova záda pro mě byla stále menší a menší, až mi nakonec zmizela z dohledu. Snažil jsem se tedy nemyslet na mé pomalu tuhnoucí nohy a vnímat nádhernou přírodu, divokou říčku, ztepilé smrky a vůni lesa.Prostě jedním slovem nádhera. Bohužel s přibývajícími kilometry se mi kopce zdály strmější a strmější.

Himaláje

 Po 20km se z Novohradských hor staly Himálaje a utrpení nebohého maratonce bylo veliké. Naštěstí se kolem trati sem tam objevily stánky s občerstvením, kde bylo všeho dostatek, snad akorát ta točená zmrzlina chyběla. Jako správný čecháček jsem se napakoval gely, pomeranči a banány jsem taky přibalil. Akorát ta dvoulitrovka koly na mě byla trochu příliš a pod posledním kopcem jsem jí vytopil obydlí místního sviště. Snad ho příval tolika vitamínů nezahubil...

Náhle jsem zpozorněl, to když se zhruba 500m přede mnou na kopci objevila silueta mého Rakušana a připadalo mi, že jeho krok už není tak lehký jako dřív. Co se mne týče, tak já po vyplavení sviští nory nedýchal už skoro vůbec. Přesto jsem zabral a začal rakušáka dotahovat. Posledních 5 km byla skoro rovina, vymáčkl jsem ze sebe poslední zbytky sil, náskok jsem trochu stahoval, ale na úplný atak už jsem neměl.

Poslední kilák mi došly síly adoběhl jsem na třetím místě s 28s ztrátou. S překvapením jsem zjistil, že jsem nedobíhal „svého“ rakušáka, ale na vedoucí pozici dlouho běžícího Fruhvirtha, kterému došly síly a skončil druhý. V cíli jsem měl obrovskou radost a s časem 3.08 byl maximálně spokojený.

Silva Nortica RUN, foto: Petr Hnilička
Silva Nortica RUN, foto: Petr Hnilička
Silva Nortica RUN, foto: Petr Hnilička
Silva Nortica RUN, foto: Václav Pancer

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.