17. 06. 2011 | J. Uhl | 2967x | 0

Závody, tréninkZávody

Premiéra skoro na jedničku

Premiéra skoro na jedničku

text: Pavla Kreuzigerová, foto: www.robertrambousek.cz

Středočeský Kolín je bohatší o další běžeckou akci. K „Drozdovu lesnímu běhu,“ který se letos v říjnu poběží už po pětaosmdesáte, přibyl další závod. V sobotu 11.6. proběhl první ročník „Kolínské čtrnáctky,“ na kterou přijelo 170 běžců. Téměř třicítku nejmladších účastníků pak přilákal Dětský běh. Nenechte se ale zmást -  číslo čtrnáct, které  se objevuje v názvu závodu nemá s délkou běžeckých tras nic společného. Označuje 14. divizi společnosti Eurovia jejíž sídlo je právě v Kolíně. Není tak těžké uhodnout, kdo závod pořádal.

Tratě o délce sedmi a patnácti kilometrů

Kratší sedmikilometrový závod si vybralo 69 závodníků a běžela jej většina ze všech přihlášených žen. Více běžců - celkem 101 - dalo přednost delší patnáctikilometrové trati. Nejlepšího výsledku v kratším závodě dosáhl Tomáš Vanda Kadeřábková BřezinováMocek z Pardubic, který sedm kilometrů zdolal za 27:12 minut. Mezi ženami byla nejúspěšnější běhající maminka Vanda Kadeřábková - Březinová, která trať zvládla zaběhnout v čase 31:03 minut a dokázala tak platnost hesla, které má vepsané na zádech svého běžeckého trika - „Mamina nepatří k plotně, ale na trať.“  Za zmínku stojí i to, že celou trasu zdolala v takzvaných „pětiprstkách.“

Patnáctku pak nejlépe zvládl Jiří Miler z Mladé Boleslavi, který ji zaběhl v čase 51:52 minut a byl tak o 26 sekund lepší než Mulugeta Serbessa, ortoped etiopského původu, který už tři roky provozuje soukromou ambulanci v Týnci nad Vltavou. Z žen pak byla nejúspěšnější Kateřina Kriegelová původem ze Zámecký Velkých Losin, která trať zvládla v čase 63:26. Druhá Dagmar Kynčlová z Jilemnice stejnou vzdálenost zaběhla v čase 66.28 minut.

Město atletiky a dechovky

Idea uspořádat ve městě „atletiky a dechovky“ zbrusu nový závod je stará zhruba půl roku. Ambice hlavních organizátorů Leoše Bešťáka a Jiřího Remlera ale byli zpočátku o dost menší. „Mysleli jsme si, že přijede tak maximálně 40 lidí,“ smál se po závodě Jiří Remler. V prvním ročníku by se nízká účast vcelku dala očekávat. Pomohla propagace na Pečecké 10 i běžeckých webech  a roli sehrál nepochybně i fakt, že Kolín je relativně blízko metropole. Nejvíce registrací prý organizátoři zpracovávali v posledních dnech před závodem. „Každý den se hlásila zhruba třicítka nových účastníků,“ dodává Jiří Remler. Nejvíce návštěv prý měli na záložce „SeznamKolínská 14 přihlášených“ - potenciální účastníci se tak pro účast ve zbrusu novém a neověřeném závodě zřejmě rozhodovali podle četnosti známých jmen.

Druhou červnovou sobotu nevybrali kolínští pořadatelé náhodně. Od pátku do neděle totiž  v Kolíně probíhal festival „Kmochův Kolín“  - každoroční akce pořádaná k poctě  nejslavnějšího kolínského rodáka - dirigenta a skladatele dechovky Františka Kmocha. Kolín tak lákal na dvě velmi odlišné akce najednou, které tak mohli někteří spojit. Kromě jiného si tak běžci užili skutečně netradičního doprovodu na start, proto že v čele běžeckého davu, který se z místa registrace přesouval k chrámu sv. Bartoloměje, odkud se startovalo, šla dechovková kapela.

Rovinatá trať a štrůdl jako třešinka na dortu

„Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině,“ zpívá se ve staré lidové písni a účastníci sobotního závodu jí musejí dát za pravdu - cesta se za celou dobu ani jednou nezvedala. Zpočátku se běželo po silnicích a krátce po přeběhnutí mostu přes Labe se trať proměnila v přírodní cesty vedoucí podél Labe. Velice příjemné pak byly v poměrně parném dni dva kilometry vedoucí lesem,  po kterých se závodníci na devátém kilometru vraceli zpět. Hojně využívána byla i čtyři osvěžovací místa na trati. Sladkou tečkou za závodem pak byl domácí  jablečný štrúdl, který na závodníky čekal v cíli. Ujít si jej nechal jen málokdo.

Závodníci ocenili, že organizátoři vymysleli velmi chytrý způsob losování cen tomboly a zbytečně tak nenutili závodníky čekat desítky minut na slosování. Výherní čísla byla totiž tažena už během závodu a po skončení běhu se už losovaly jen tři hlavní ceny. Ti, kdo o to měli zájem, si pak mohli užít ještě hudební a taneční vystoupení a následně zajít na oběd do blízké restaurace, kde za po předložení startovního čísla dostali skutečně „běžeckou“ porci guláše či špaget. Za  pouhých sto korun jste si tedy v Kolíně mohli užít opravdu „hodně muziky.“

Jediné, co lze organizátorům vytknout je tak nedostatečné značení. Chyběli směrovky pro ty, kdo přicestovali vlakem i autem. Šatny a registrační místo byly od sebe vzdáleny zhruba půl kilometru a i zde chyběly šipky, které by vás správně navedly. Také počty kilometrů na trati byly občas poněkud matoucí a občas neodpovídaly skutečnosti. Šlo ale snad jen o dětské nemoci, které se v premiérovém roce sluší přehlédnout. „Jsme si všech chyb vědomi a do příštího ročníku je určitě napravíme. Bylo to dáno velkým návalem přihlášených před závodem a organizačních prací, které s tím byly spojeny,“ vysvětluje Jiří Remler - organizátor a zároveň závodník, který patnáctku kilometrů zvládl uběhnout přesto, že kvůli přípravným pracím spal pouhé dvě hodiny a před samotným závodem nestihl ani snídani.

Kolínská 14
Kolínská 14
Kolínská 14
Kolínská 14

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.