01. 08. 2011 | J. Uhl | 2105x | 0

Závody, tréninkZávody

Emil forever aneb dva nehty mínus

Emil forever aneb dva nehty mínus

text: Jan Hlavička, foto: www.marathonplzen.cz

20. července uplynulo 59 let ode dne, kdy Emil „Vyhrajuvšechno“ Zátopek doběhl 10 tisíc metrů ve zlatém čase 29,17 na helsinské olympiádě a zahájil tak fenomenální týden československé atletiky, který nemá v našich sportovních dějinách obdoby. V následujících sedmi dnech totiž ještě zvítězil v běhu na pět kilometrů a maratónském běhu v novém olympijském rekordu.

Zlatý Zátopkův týdenSportovní klub Marathon Plzeň se rozhodl tento takzvaný Zátopkův zlatý týden oslavit velmi stylově: všechny tři závody se běží ve stejný den i čas, jako před téměř šedesáti lety ve Finsku.

Ovál 33. základní školy v Plzni smáčí vytrvalý déšť. Na olověné obloze není ani ostrůvek naděje, že by v příštích několika hodinách mohlo přestat pršet. Tartan však naštěstí není až tak kluzký, jak bych čekal. Na dráze jsem desítku nikdy neběžel a sbírám odvahu použít úplně nové tretry, půjčené ráno od kamaráda. Měly by být prý trochu těsné, což tedy opravdu jsou, jak zjišťuji v šatně na stadionu. Vybavení i zázemí závodu mají poměrně vysoký standard, takže startovné sto korun má hodnotu spíše symbolickou.

Běžce znám od vidění z podobných menších akcí loňského roku. Také vím, že na podobném závodě bych jen marně hledal „vystajlované“ chlapce a dívky, kteří si do životopisu chtějí připsat účast na velkých akcích, které přenáší televize. Kdepak. Tohle je syrový závod pro ostřílené vytrvalce, které nějaká dvoudenní tropická přeprška se záplavami nemůže jen tak zastavit.

Zlatý Zátopkův týdenBorci se zdraví a neznámé cizince, jako jsem já, si nedůvěřivě prohlížejí. Jeden z účastníků se rozcvičuje na podlaze šatny a co chvíli si dává nohu za krk. Trošku váhám, jestli jsem si náhodou nepopletl akci, a ve dveřích se za chvíli neobjeví plivač ohně a krasojezdkyně.

Zkouším střídavě tretry a klasické „silnice“. Chtěl bych dnes ale zkusit něco nového, a tak riskuji. Nohy jsou už před startem v mírné nepohodě. Strhávat z bot výrobní štítek těsně před závodem tedy asi nebyl úplně dobrý postup.

Na čáře je nás celkem 39 a přesně v okamžik Zátopkova startu v Helsinkách i my vybíháme na trať. Vysoké tempo udávají hlavně pozdější vítězové závodu Tomáš Veber a Jindřiška Martínková. Té se držím prvních patnáct kol bez větších problémů, zatímco borec mužské kategorie mě vezme celkem dvakrát o kolo. To je bohužel svízel asi všech běhů na oválu – je přesně vidět, o kolik jste horší než naprostá elita.

Překvapivě se mi běží hezky, tartanový povrch je milosrdný i k mým nulovým podrážkám. Lije jako z konve a popravdě by sem spíše seděla citace pana Kemra z filmu Na samotě u lesa, kterou však lze publikovat až po desáté hodině večerní. Netuhnu, jen na 16. kole mírně ztrácím Jindřišku, jejíž čas jsem si dal tak trochu za cíl. No, tak tedy dneska ne.

Zlatý Zátopkův týdenPromáčené tričko se mi lepí na tělo a voda i s potem mi teče do očí. Trocha té nepohody člověka jen vyburcuje. Zrovna když končím 21. kolo, tak pořadatel hlásí virtuální doběh Zátopka do cíle. Škoda těch mých 1600 metrů navrch. Připomíná mi to vtip o dvou tlustých ptácích, kteří letí unavení krajinou, a jeden říká: „Kdybychom bydleli tady, tak jsme už teď doma!“ Absurdita této věty bohužel přesně vystihuje vzdálenost od mých nohou k nohám božského Emila.

Výsledný čas beru všemi deseti. Gratuluji vítězce závodu žen. Jindřiška je v pohodě, jen jí zas o vteřinu utekla hranice 38 minut. Stejně to bude na „bednu“!

Na oválu mezitím krouží senioři, a tak je povzbuzuji. Snažím se tak prolomit velmi komorní atmosféru celé akce, která mne trochu mrzí. Pravá deziluze však přichází teprve ve sprše. Oba palce u nohou mám úplně fialové a za pár týdnů se mohu těšit na nové nehty. Ale stálo to za to. I za tu bolest, i za tu pozdější svalovou horečku. Posunul jsem si osobák o 2 minuty oproti loňsku, a snad to není konečná. Tretry pěkně vrátím kamarádovi a poslušně se vrátím k papučkám na silnici.

Závod to byl parádní a po všech stránkách zvládnutý. Velmi spokojené komentáře závodníků v šatně jsou toho důkazem. Fanoušků bylo sice méně, ale větru dešti naštěstí nelze poručit. Příští rok zkusím zkompletovat Zlatý týden. Myslím, že Emil Zátopek by měl radost…

Jan Hlavička,  38´51´´31

Zlatý Zátopkův týden
Zlatý Zátopkův týden

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.