09. 12. 2011 | J. Uhl | 3427x | 0

Závody, tréninkZávody

Baroko maraton 2011

Baroko maraton 2011

text: Karolína Jeníková

Maratonská běžkyně Karolína Jeníková zde nedávno poodkryla své dojmy z Zermatt maratonu a nedávno si s chutí střihla další běžeckou lahůdku v podobě oblíbeného krosového maratonu u Plas na Plzeňsku s názvem Baroko.  Tady je její autentická reportáž.

První ročník Baroko maratonu se konal koncem září roku 2008. Již tehdy jsem si slíbila, že se sem musím vrátit, protože mě tato akce nadchla po všech stránkách. V roce 2009 jsem měla pochroumané koleno a loni termín kolidoval s Jungfrau maratonem.  Konečně letos to vyšlo.

Úcta a pokora

K maratonské vzdálenosti by se měl člověk stavět vždy s úctou a pokorou. Většinou si dva dny před maratonem dávám volno a den před se jdu lehce proběhnout  tak na  5km. Tentokrát jsem udělala vše jinak. Ve čtvrtek jsem se lehounce proběhla po lese 8km, což by ještě nebyl takový nerozum, pokud bych páteční odpoledne místo rozklusání  nestrávila popocházením po Pražské zoo.

Procházka to byla sice krásná, ale pomalá chůze a časté postávání u výběhů zvířat byla pro nohy vražedná. V sobotu  ráno se budím s unavenýma nohama a nedokážu dojít pomalu ani k autu. Natož uběhnout  maraton s převýšením 700m. Nabíráme kamarády maratonce a vyrážíme směr Plasy.

V Plasech nás vítají hostesky v barokních kostýmech, které navigují přijíždějící závodníky na parkoviště a směrují k prezentaci. Fasujeme startovní čísla, čipy a tašky s reklamními materiály a tričkem.  Na převlečení je k dispozici stan, který slouží i jako úschovna. Půl hodiny před startem se jdu proběhnout, ale nohy mám jak z olova. Zkouším se tedy jen protahovat a doufám v zázrak, že se nohy snad nějak rozběhnou. V roce 2008 jsem Baroko maraton běžela za 4:13, letos bych se samozřejmě ráda zlepšila.

Touha a start

Na startu jsou maratonci společně s půlmaratonci. Vybíháme a do kroku nám hraje Landova Touha. Obíháme asi kilometrový okruh kolem louky, kde se budou konat, zatímco my budeme na trati, závody pro děti a běh na 4,2 km. Tady člověk musí vypadat dobře, je to jako na stadionu. Probíháme startovní bránu. Před čtyřmi lety jsme kolem Velké louky běželi jen jednou a teď nás tam ženou po startu již podruhé. Běžím tedy   tak, jak navigují  organizátoři a říkám si „ ..to nás asi chtějí ušetřit a až se sem po 42km vrátíme, poběžíme rovnou do cíle, a ne kolem louky jako v roce 2008 , to je báječný nápad!..“…Startovní dráhu tedy probíháme potřetí a vydáváme se konečně do lesů a do přírody.

Po třech kilometrech začíná první stoupání, příjemné, není potřeba přecházet do chůze, měkká lesní cesta – balzám pro nohy. Podél cesty Baroko maraton 2011rostou klouzci a spousta prašivek.  Nechám je tam a říkám si , že si když tak  houby natrhám , až to bude jen pár km do cíle. Do kopce to jde dobře, běžím ve skupině s ostatními závodníky a vládne dobrá nálada. Při prvním seběhu mě ale píchne v koleni  a  pak už občasnou bolest cítím celý zbytek závodu. Seběhy, které by se daly krásně pouštět dolů,  běžím opatrně, spíš se sunu a snažím se koleno nezatěžovat. Asi na 10 km se tratě dělí a půlmaratonci nabírají zpáteční kurs.

Najednou nás běží málo, ale to vůbec nevadí,  protože je tu skutečně krásně. Trasa se vlní  nahoru - dolů, lesem, polní cestou, střídají se lesní pěšiny a louky, kořeny,  kamení, tráva a jehličí. Voní tu posekaná tráva, houby, les a hnůj…Kochám se krajinou, ale radost z pohybu se nějak ne a ne dostavit. Těším se na úsek  mezi  20 a 26 km, který vede údolím Manětínského potoka. Běží se mírně s kopce, několikrát se po lávce přebíhá potok  a  na konci údolí je občerstvovačka , za kterou začíná předposlední stoupání.

Za pár

Tady má člověk pocit,  že už to má „za pár“. Přebíháme Střelu a čeká nás  kopec  - je prudký, výhodnější je chůze než běh.  V lese nechávám  s těžkým srdcem několik hub a předcházím pár maratonců. Následuje prudký seběh zpátky k říčce Střele, kde šetřím kolena a jsem opět předběhnuta. Na občerstvovačce v Mladoticích, mě překvapuje velké množství poházených kelímků. Takový nepořádek zatím na trase nikde nebyl. Že by měli všichni takovou žízeň? To je tolik lidí přede mnou? Jsem asi úplně poslední! Aha, už to mám! Napojila se k naší maratonské trase zpátky ta půlmaratonská. To je výborné znamení, raduji se,  blíží se cíl.

Baroko maraton 2011Ale vím, že ještě přijde nepříjemný kopec před  Žebnicí. Je to takové nenápadné stoupání, které se tváří, že to stoupání vůbec není. Něco jako Olivetská hora na Jizerské padesátce. Kdyby tudy člověk šel jen tak na procházku, tak si té asi 2km dlouhé terénní nerovnosti ani nevšimne, ale po 35km běhu je to téměř nepřekonatelná překážka. Moc bych ji chtěla zdolat důstojně a nepřejít do chůze, ale ke konci už ubývá morálka a počítám si 30kroků běhu a 10 chůze. Na sběr hub už nemám ani pomyšlení. Následuje krátký seběh do Žebnice, vesnicí kousek po silnici, dle informací z občerstvovačky, poslední krátký kopeček  a hurá dolů lesní cestou podél  Žebnického  potoka ke Střele a do Plas.

Cíl 4:17

Koukám pod nohy, „skáču“ přes kořeny a přemýšlím, zda ještě v cíli poběžíme kolem Velké louky, když už jsme ji po startu obíhali dvakrát. Ptám Baroko maraton 2011se kontroly, která hlídá přeběh silnice v Plasích. Odpověď je neradostná – ANO, běží se ještě kolečko. Běžím po pěšině, po které jsem běžela před asi 4mi hodinami a psychicky se připravuji na to kolečko hanby. Konečně, jsem 100m od cíle ale musím běžet ještě asi 1km po louce. Tak , teď   se musím snažit, zvednout kolena, ruce dolů a zatnout zuby. Ani nevím,  jakou zrovna hráli muziku, ale jsem v cíli – čas 4:17. Na krku mi visí krásná keramická medaile a už se ke mně žene Tomášek. Má snad víc zážitků než já – skákací hrad, navlékání korálků, zdobení sklenic, zmrzlina a hlavně závod na 420m!! Chtěla bych být své dítě!!

Opět vše šlape jak hodinky – vyzvednutí zavazadla, sprcha ve škole, koláče, párek a zasloužené pivečko. Všechno mě bolí. Baroko maraton je jedinečný svou trasou a minimem asfaltu. Ale zároveň náročný častým střídáním povrchu a hlavně tím, že se běží po pěšinách a cestách, kde je i příčný sklon, nohy nejsou ve stejné výšce a kotníky a kolena neustále pracují, musí se neustále koukat pod nohy, mění se rytmus a není tedy možné se nechat ukolíbat do nějakého tempa a setrvat v něm. S časem spokojená nejsem. Trošku se sice uklidňuji tím kolečkem navíc, které prý přidali po přeměření trati loni v rámci pořádání MČR veteránů.

Celková atmosféra akce byla výborná. Programem pro doprovod počínaje, ochotou a pochopením dobrovolníků a organizátorů z Rumningklapu konče. Trať byla výborně značená a skutečně nebylo možné sejít z trasy, ve vesnicích fandili domorodci, občerstvovačky byly dobře zásobené a jejich obsluha měla vždy nějaká povzbuzující hesla. Dokonce i „lufťáci“ tleskali před svými rekreačními příbytky a nabízeli vodu a sůl z vlastních zásob.

V každém případě se do Plas na maraton musím vrátit, abych ten kopec před Žebnicí vyběhla celý v jednom kuse. Je to výzva. 

Baroko maraton
Baroko maraton

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.