Rozhovor s Tomášem Mikou - dočká se Havaje?

text: Josef Rendl

Tomáš Mika, bronzový muž z loňského mistrovství republiky v dlouhém triatlonu v Otrokovicích a triatlonový objev roku 2010. Začátkem srpna se pokusí na závodu Ironman série v  Regensburgu o slot do triatlonové meky, americké Havaje. Formu svojí parádní disciplíny si letos vyzkoušel na MČR v půlmaratonu v Pardubicích, kde časem 1:12:55 získal 19.místo.

Kudy vedla tvoje cesta k tvému současnému nadšení pro triatlon?

Od patnácti let jsem se v klubu HH Smíchov amatérsky věnoval silniční cyklistice. Jezdil jsem závody UAC, ale výraznějšího umístění jsem nikdy nedosáhl. Na VŠ jsem potkal svojí současnou přítelkyni Markétu, která se věnovala pětiboji a začala mě učit plavat. V roce 2007 jsem zkusil první triatlon v Horních Počernicích (750m plavání – 20km kolo – 5km běh) a skončil překvapivě třetí ve své kategorii. Začalo mě to celkem bavit.

V roce 2009 ses začal objevovat i na startu závodů delších distancí.

Tento rok se mi podařilo objet celý Classic cup. Byl to pro mě takový testovací rok, které vzdálenosti mi budou sedět a jak na tom v které disciplíně jsem. Nejlépe jsem dopadl ve Žďáru na Pilmanovi, kde jsem na půlironmanských distancích skončil na 18. místě.

Podle výsledků v další sezóně jsi asi musel celkem tvrdě zapracovat na výkonnosti ve všech třech disciplínách, ne?

Zlomovým okamžikem pro mě bylo setkání s mým současným trenérem Janem Grusou (bývalý reprezentant ČR v dráhové cyklistice), který mě na další sezónu skvěle připravil. Můj trénink konečně nabral na systematičnosti a soustavnosti.  Začal jsem trénovat podle tepové frekvence, pomalu jsem nabíral objemové dávky a učil se trpělivosti. V běhu jsem si pak na jaře udělal osobáky na 10km (33:50 – Nymburk) a půlmaratonu (1:13:25 Pardubice) a tušil jsem, že to půjde. Pak přišel můj zatím největší úspěch v podobě 3. místa na MČR v ironmanu v Otrokovicích (9:16). Stejný čas se mi pak ještě podařilo zopakovat v daleko náročnějších podmínkách v holandském Almere. Za úspěch  považuji  také dvě  4. místa z duatlonů v závěru sezóny (Příbram, Hřensko).

Trénuješ s týmem Etriatlon kolem Petra Valeše, je to tak?

Na konci sezóny 2010 jsem se s Petrem domluvil na spolupráci. Pětkrát týdně s nimi plavu na Výstavišti a v Tyršáku a pomáhám s vedením tréninku. Musím také poděkovat Petrovi za částečný sponzoring.

Ještě studuješ?

Letos bych měl končit pedagogickou fakultu. Zbývá mi pár zkoušek, dopsat diplomku a udělat státnice. Vím, že se profesi učitele v nejbližší budoucnosti věnovat nebudu. Rád bych na částečný úvazek pracoval v triatlonovém obchodě a k tomu se co nejpoctivěji věnoval tréninku.

Začátkem srpna se v německém Regensburgu pokusíš vybojovat havajský slot. Proč sis vybral tento závod a jak se na něj těšíš?

Na tento závod pojedu se skupinou borců z Etriatlonu. To je jeden důvod. Další je ten, že Markéta má chalupu v Žel. Rudě, což je kousek. Budu tam moci jet dřív a potrénovat na tratích závodu. Taky jsem chtěl jet závod s větší konkurencí, což mě motivuje. Myslím, že když se mi podaří zajet čas kolem 9h mohlo by to se slotem v kategorii (18-24let) klapnout. Havaj je pro mě velkým cílem, ale záleží mi také na výsledném čase. Zatím jde v přípravě všechno podle plánu, tak snad to tak vydrží.

Jak vypadá tvůj tréninkový deník a co tvé závodní plány?

Většinou se mi podaří odtrénovat za den všechny tři fáze. O plavání už jsem mluvil, kolo jezdím tak 4 až 5krát. Většinou tyto tréninky nepřesáhnou dvě hodiny. Je tam hodně fartleků a práce v kopcích. V běžeckém tréninku se řídím především podle tepové frekvence, kromě delších objemů běhám třeba schody na Vyšehrad a podobně.

Ze závodů jsem letos běžel Nymburskou desítku (32:48) a půlmaraton v Pardubicích (1:12:55). Minulý víkend jsem se účastnil počernického duatlonu, kde jsem bral bronz. Za týden jedu půlironman v St. Poltenu, pak bych chtěl objet celou Tri tour (seriál závodů Etriatlonu) a 17.7 si zkusit závod na olympijských distancích v Ingolstadtu. Co bude následovat po Regensburgu se  uvidí podle výsledku.

Závěrem trochu filozofie. Čím tě tento sport tak uhranul a kdo je tvým sportovním vzorem?

Triatlon se stal mojí životní náplní. Hned po mé přítelkyni Markétě (sedí vedle a spokojeně se usmívá, pozn.red.) je na mém žebříčku hodnot triatlon. Baví mě překračovat hranice a limity svého těla a mysli. Díky triatlonu má můj život větší systém a strukturu. Jsem založením individualista, takže mi nevadí trénovat sám. Mým vzorem je Craig Alexander (Austrálie, vítěz ironman Hawai), především v tom, jak se dokáže připravit na jeden daný závod a tím, jak upřednostňuje trénink před přemírou závodů.

Tome, díky za rozhovor a přeju ti, ať začátkem října zamíří letadlo s tebou na palubě směr lávová pole jednoho krásného ostrova...