12. 12. 2011 | P. Božek | 3688x | 0

Rozhovory, článkyRozhovory

Rozhovor s Danielem Orálkem

Rozhovor s Danielem Orálkem

text: Petr Božek, foto: Tomáš Macek MF DNES

Spartathlon – porce 246km pro ultra maratonské jedlíky

Daniel Orálek, hvězda na našem ultra maratonském nebi, zazářila na legendárním běžeckém závodu z Athén do Sparty. Na Spartathlonu doběhl na úžasném 5 místě. Žádnému Čechu se toto zatím nepodařilo.

Dane, předně velká gratulace ke skvělému výkonu. S jakými ambicemi si na závod nastupoval a jak si spokojen se svým výkonem?

Cílem bylo zaběhnout co nejlépe, ale konkrétně jsem se chtěl dost pod 30 hodin a být kolem 10. místa. S tohoto hlediska jsem cíl naplnil více než dostatečně a jsem se svým výkonem velmi spokojený.

Připravoval ses nějak speciálně na délku tratě 246km a tvrdé podmínky v Řecku, kdy rozdíl teplot ve dne a v noci může být i více než 30 stupňů Celsia?

Ne. Letos jsem neměl čas na nějakou speciální přípravu. V září bylo také MS na 100 km ve Winschotenu a tento závod patřil, také k mým letošním cílům.

Lze shrnout, v čem se liší ultra maraton Badwater, který je označován za nejtěžší závod planety a který si běžel loni, a legendární Spartathlon?

Tak kromě těch snadno viditelných rozdílů, kterými jsou délka, převýšení a teploty, je hlavní rozdíl v logistice celého závodu. V Americe závodník od pořadatelů nemá žádné zabezpečení a jeho povinností je zajistit si Spartathlon 2011doprovodné vozidlo, které potom může každou míli zastavit a doprovod může pomoci libovolným způsobem. Dokonce je povoleno opustit trasu a vrátit se na ni ve stejném místě a nebo je také povolen doprovod,  který může s běžcem běžet. Oproti tomu v Řecku jsou občerstvovací stanice každých 3 – 5 km a jsou velmi dobře vybavené. Obsluha je velmi ochotná pomoci v rámci svých možností. Vlastní doprovod je povolen, ale má omezené pole působnosti. První kontakt s pomocníky je možný až na kontrole na 81 km a dále zhruba na kontrolách po 10 – 15 km. Za poskytnutí pomoci mimo tyto kontroly hrozí okamžité vyloučení se závodu. Závodník si například nesmí sednout do auta s výjimkou například sanitky. Celkový seznam pravidel pro Spartathlon čítá 42 bodů a přeložený jsem ho umístil zde: http://ultra.cipi.cz/index.php/zavody/50-spartathlon/154-spartathlon-pravidla

Mohl si i letos využít služeb doprovodného vozu? Kdo byl v tvém týmu a jaké měl každý funkce?

Jak jsem už uvedl výše, tak doprovod je povolený a já jsem ho měl k dispozici. V letošním týmu byla, tak jako loni moje přítelkyně Renata Žižlavská, která měla na starosti občerstvení. Vašek Knobloch, který pomáhal se vším, co bylo potřeba. Ivoš Štorek, který řídil, online podával informace do Česka, hlídal mezičasy a moje aktuální umístění. V autě jel ještě Tomáš Macek, novinář MF Dnes, který dělal fotodokumentaci a samozřejmě napsal výborný článek o závodě. Doprovod měl pro mě velký význam nejenom tím co všechno zabezpečoval, ale také psychickou podporou na trati.

Podle úvodních mezičasů si závod rozběhl rozvážně, ale postupem času si se stále šplhal v celkovém pořadí výše a výše. Byl to záměr nebo to soupeři prostě s úvodním tempem přehnali?

Od začátku jsem se hodně brzdil v tempu, ale přesto byly úvodní kilometry kolem 5:15 – 5:20 min/km, cože bylo o něco rychlejší, než jsem chtěl. V té době jsem se pohyboval kolem 30 – 40. místa a pro zajímavost vítěz Ivan Cudin byl ve stejné skupině. Z toho je jasné, že naprostá většina běžců běžela hodně nad svoje možnosti. Jen pro úplnost, tak mezičas na maraton byl asi 3:45 a na 100 km to bylo 9:22.

Můžeš popsat trať, na které se závod konal? Po kolika kilometrech si se setkal se svým týmem? Byly na trati nějaké časové limity? A jak bylo řešeno občerstvení?

Spartathlon se běží na tradiční trati z Atén do Sparty o délce 246 a celkovým převýšením kolem 2500m. Start závodu je pod Akropolí a prvních asi 15 km se běží přes Atény po hlavních silnicích a různými předměstími. Závodníci se potom dostanou do oblastí, kde je těžký průmysl s rafinériemi. Po překročení Korintského průplavu mají závodníci konečně možnost potkat svůj doprovod a Spartathlon 2011trasa závodu začne směřovat do vnitrozemí Peloponéského poloostrova. Zde už je také o dost přívětivější krajina než špinavé předměstí Atén, fabriky a čističky odpadních vod. Cesta potom začíná stoupat do hor až do výšky asi 1200 metrů nad mořem. Po překonání sedla cesta klesne asi na 600 m, aby asi 40 km před Spartou došlo k dalšímu stoupání až do výšky 975 m, kde následuje 28 km dlouhý seběh do Sparty. Cíl je potom ve Spartě u sochy krále Leonidase, které se musí každý závodník dotknout. Občerstvení je dostupné každých 3 – 5 km a od toho 80 km jsem se potkával s doprovodem na hlavních kontrolních bodech a to každých 10 – 15 km. Zde také byl většinou k disposici větší výběr jídla a občerstvení. Spartathlon má nastaven pro závodníky limity, ve kterých závodníci proběhnout jednotlivé kontrolní body, jinak následuje okamžitá diskvalifikace. První takový bod je 22 kontrola na 80 km, kterou běžci musí opustit do 9:30 od startu.

Jak probíhal celý závod tvýma očima? Kdy ti bylo nejhůře a jak si porval s krizemi?

První malá krize na mě přišla už po dvou hodinách běhu – začaly mě bolet nohy. Další krize byla po 80 km, kdy jsem snědl trochu rýže a potom mě začal zlobit žaludek. Další krize přicházely a odcházely po sinusoidě, kdy ta horní úvrať byla bohužel vždy trochu krátká na můj vkus. Nejhorší to potom bylo za tmy kolem 2-3 hodiny ráno, kdy jsem zvracel a potom jsem po nekonečných rovinách náhorní planiny v okolí Tripoli nemohl dočkat každé další kontroly. Tam se mi zcela zastavilo vnímání času a já měl pocit, že každý kilometr trvá nekonečně dlouho. Strašně jsem se těšil na další setkání s doprovodem, protože jsem věděl, že jsem blíž cíli a uvědomoval si, že v tom bolestivém nekonečnu nejsem sám.

V jednom z tvých rozhovorů jsem četl, že pořádné ultra bolí… jak moc tě bolel Spartathlon?

Spartathlon začal bolet už zhruba po dvou hodinách a vydrželo to do cíle. Důležité je, že ty problémy a bolístky se v čase měnily a žádná nebyla natolik závažná, aby mě zastavila.

V jeden okamžik ses na trati opakovaně předbíhal s maďarskou závodnicí Szilvií Lubics. Jak se díváš na výkonnost žen při tak náročném závodě? Jsou ženy v ultra výjimkou?

Na opravdu dlouhých ultramaratonech mají ženy výkonnost mnohem bližší mužům než na tradičních tratích.  Mnohokrát se mi stalo, že mě při ultramaratonu předběhla žena. Se Szilvií jsem se několikrát potkal a bylo vidět, že má hodně naběháno. V podstatě jsem ji ztratil někdy po půlnoci. Obecně se dá říci, že ženy startují v ultra méně zhruba jako v jiných sportech, prostě je méně baví závodit a často mají také méně času na podobné zábavy.

Hovořil jsem s Ivo Štorkem, který byl členem tvého doprovodu. Barvitě mi líčil, jak se v noci před tebou vynořila obrovská tmavá hora, na které pouze byly vidět malá světýlka v zatáčkách klikaté cesty. Dalo se v tom příkrém kopci vůbec běžet? Viděl si na cestu?

Spartathlon 2011Jednalo se o výstup na nejvyšší bod trasy  Mt. Panthenio ve výšce cca 1200m a ten závěrečný kopec měl asi 300 m převýšení. Byla to úzká stezka plná kamenité suti, která dosti prudce stoupala do velké hory, a po tmě nebyl nikde vidět její konec. Vypadalo to velmi tajemně, protože nezřetelná stezka byla značena pouze svítícími tyčkami a čas od času také majáčkem nebo blikačkou. Běžet tam rozhodně nešlo i přesto, že jsem měl velmi kvalitní čelovku. Bylo to prostě příliš prudké a kamenité a každý krok hrozil pádem a případně nepříjemným úrazem.

Míváš problémy se žaludkem, jak si to na Spartathlonu zvládl? Co si během závodu jedl a co pil?

Na prvních 80 km jsem snědl asi 2 gely a nějaké banány. Na 22. kontrole jsem snědl trochu rýže a můj žaludek trochu přestal spolupracovat. Dále jsem se snažil občas něco zobnout, abych alespoň trochu dodal energie. Žaludek se zhoršoval a vrcholilo to kolem 2 hodiny v noci zvracením. Potom jsem ještě vypil jeden Nutridrink, snědl asi tři lžíce bramborové kaše a snědl kousek banánu. Na pití jsem nejvíce používal vodu, výjimečně trochu iontového nápoje nebo trochu Coly. Tu vodu jsem si potom nesl celou dobu v malé lahvi a doplňoval na jednotlivých kontrolách. Ke konci už jsem nemohl jíst prakticky nic, takže jsem jen pil vodu.

Na posledních 100km byly mezi tebou a několika dalšími závodníky velmi malé rozestupy. Měl si přehled, kolikátý jsi a jaké rozestupy jsou mezi tebou a ostatními? Popiš nám, jak si na občerstvovací stanici předběhl německého závodníka…

O přehled se staral Ivoš a na kontrolách se mě snažil informovat. Podstatné co jsem vnímal, bylo, jestli mě někdo dobíhá nebo jestli se k někomu blížím já. K rozhodujícímu úniku potom došlo někdy kolem 4 hodiny ráno, kdy jsem slyšel, jak za mnou diskutují dva Němečtí závodníci. Najednou jsem se rozhodl, že jim zkusím utéct. Bylo to do kopce a během půl hodiny jsem měl náskok asi 10 minut. Doběhl jsem Japonce Tetsua a vzápětí na jednom občerstvení viděl spát Němce Goebla, který nakonec doběhl až na 11. místě. Asi devět kilometrů před cílem jsem potom předbíhal vyčerpaného Japonce Oshimu a dostal se až na páté místo. Na posledním úseku o délce 20 km jsem potom měl nejrychlejší mezičas.

Vím, že při dlouhých ultra bězích jsou krásná rána, kdy pomalu odchází černočerná tma a vychází slunce. Jak si se cítil, když si byl na trati už 24 hodin a pomalu, ale jistě se blížila Sparta…?

To hlavní bylo, že už se blížil konec, ale to svítání bylo opravdu nádherné a já si mohl užívat okolní hory a výhled na blížící se Spartu.

Dane, dají se popsat tvé dojmy v cíli? Skončil si prý na „kapačkách“… Vnímal si, že si opravdu dokázal něco mimořádného?

Doběh do cíle je na Spartathlonu fantastický zážitek. Posledních 10 km mě doprovázelo policejní auto. Od poslední kontroly potom za mnou jela banda Spartathlon 2011dětí a přede mnou policejní motorka. Poslední dlouhá ulice, ve které před sebou v dálce vidíte cíl, je lemována lidmi, kteří povzbuzují. Poslední metry jsem dostal do ruky Českou vlaku a doprovázeli mě Renata s Vaškem. V cíli se ocitnete, až se dotknete nohy sochy krále Leonidase a silné emoce zde zažívají všichni, kteří doběhnou až sem. Pocty, které se každému běžci dostávají v cíli, jsou v pravdě antické. Dívky v historickém oblečení vám nasadí vavřínový věnec a dostanete napít vody z posvátné řeky Evrotas. Pak následuje plaketa z rukou nějaké místní osobnosti a focení. Vzápětí vás dívky odvádějí do nedalekého stanu. Každému sundají boty a omyjí nohy, potom nabídnou jídlo, pití, masáž a venku na čeká taxík, který každého běžce odveze do hotelu.

Celý závod si zvládl za 26:41:44 obdivuhodným průměrem zhruba 9km za hodinu. Vítěz Ivan Cudin běžel za 22:57:40 neuvěřitelným průměrem 10km za hodinu. To je výkon z jiné planety, co na to říkáš?

Ivan podal fantastický výkon a dovedu ho ocenit tím spíše, že jsem to běžel. Pokud by někdo ovšem chtěl slyšet výkon z oblasti scifi, tak Yiannis Kouros drží na Spartathlonu traťový rekord výkonem 20:25, to je průměr 12 km za hodinu. Já osobně doufám, že jsem schopen svůj výkon v budoucnu vylepšit. Velké rezervy byly například v čase stráveném na kontrolních bodech.

V jakém vybavení si běžel a jak si s ním spokojen? Jak nákladný byl Spartathlon a jak si sháněl finanční a materiální podporu?

Materiálně mě na závod, ostatně jako po celý letošní rok, vybavila firma Spartathlon 2011Adidas. Celkové náklady na závod se pohybovali kolem 50 000 Kč a s financováním mě výrazně pomáhala firma Triexpert, kdy jsem dostal výtěžek ze čtyřech závodů běžeckého poháru TriexpertCup, dále přispěla firma Adidas a také mě podpořila celá řada spoluběžců a fandů, kteří posílali peníze jako soukromí sponzoři. Abych nějak všem poděkoval, tak jsem na svých stránkách uveřejňoval  průběžně seznam sponzorů a kolik kilometrů závodu mi jednotlivý sponzor koupil.

Vnímal si zájem našich běžců a běžkyň, kteří sledovali on-line přenos tvého výkonu na serveru Běžecký svět.cz? Mediální humbuk podtrhla účast novináře Tomáše Macka a jeho reportáž v Mladé frontě dnes. Dane, vnímáš to, že si pro část běžecké veřejnosti vzorem?

Pochopitelně jsem věděl, že závod je v Česku ostře sledován a že hodně lidí to prožívá se mnou. Tomáš se ujal focení průběhu závodu a jeho článek ukázal širší veřejnosti, že existují i jiné zajímavé sporty než ty, které jsou trvale na stránkách deníků.

Ano, čím dál tím víc lidí mi říká, že jsem pro ně vzorem. Je to pro mě zcela nový pocit a musím říci, že mě to velmi těší a že zde funguje zpětná vazba, protože to dává sílu i mně.

Na závěr se nezbývá než zeptat. Co po Badwateru a Spartathalonu plánuješ na příští rok?

První zajímavý závod příštího roku bude Copper Canyon Ultra Maraton, který je první týden v březnu v Mexicu a pořádá ho Caballo Blanco (Micah True), který může být čtenářům znám z knihy Born To Run autora Christophera McDougalla. Potom bych chtěl běžet na MS na 100 km v Itálii a vážně uvažuji o návratu do Řecka, abych se pokusil vylepšit svůj výkon na Spartathlonu.

Spartathlon 2011
Spartathlon 2011

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.