26. 05. 2011 | P. Božek | 2925x | 0

Rozhovory, článkyRozhovory

Rozhovor s Danielem Orálkem a Tomášem Ondráčkem - Průběh PIM 2011

Rozhovor s Danielem Orálkem a Tomášem Ondráčkem - Průběh PIM 2011

text: Petr Božek, foto: archiv Běžecký svět

Pokračování rozhovoru Příprava na PIM 2011

Pokolikáté jste v Praze maraton běželi? Účastnili jste se již mnoho zahraničních maratonů, můžete pro čtenáře popsat, v čem je Pražský mezinárodní maraton specifický?

Dan: Letos to byl můj čtvrtý start na PIM. Praha je pro mě specifická tím, že je to doma a že je MČR. Běží se na místech, které znám a diváci i běžci, které potkávám, mě povzbuzují jménem, protože mě znají. Tímto jim veřejně děkuji, protože pro mě je to vydatné postrčení směrem k cíli.

Tom: Byl to můj čtvrtý PIM. Specifický je díky každoročnímu vedru na startu a výhni v průběhu závodu.  Jinak měří stejně jako ostatní maratony. Má jak krásné běžecké pasáže,tak  i nudné úseky. Výjimečný je atmosférou na Staroměstském náměstí. Jinak bohužel Češi umějí fandit jen při hokeji a občas na fotbale. Je to škoda, v tom PIM atmosférou zaostává za světem.

Jaké počasí při maratonu preferujete?¨

Dan: Ideální počasí je 15 – 17 °C oblačno až zataženo. Ale pokud je tepleji a slunečno, tak je to taky dobře. Mám rád teplo a pěkné počasí. Pokud je zima, tak to prostě musím přežít.

Tom: Nesnáším vedro, neumím v tom běhat. Když je na slunci přes 20st. tak po hodině běhu umírám. Praha je v posledních letech jistota pro ideální letní dovolenou…. azuro, teplíčko, prostě PIM. Doufám, že si někdy zaběhnu maraton při 10st. nebo v tom počasí, které panovalo týden před startem konstantně v celé ČR (mrazivá a jasná rána).

S jakou taktikou jste šli na start Pražského mezinárodního maratonu? Chtěli jste si hlídat své soupeře a uzpůsobit své závodní tempo dění na trati? Či naopak pečlivě dodržovat stanovený časový plán a konstantě si držet své tempo?

Tomáš OndráčekDan: Plán byl pokusit se běžet na medaili. Vzhledem ke startovní listině jsem věděl, že to bude asi boj o tu bronzovou. Před startem jsem se domluvil s Pavlem Novákem na tempu kolem 3:25 min/km. To jsme bohužel nedodrželi a nakonec se tempo v první polovině pohybovalo kolem 3:20 min/km. Myslím, že to byl jeden z důvodů, proč poslední km vypadaly dosti zoufale.

Tom: Vždy se snažím rozběhnout závod v tempu, na které mám natrénováno.  Již před startem mně bylo jasné, že poběžím v druhé skupině žen, té dělal vodiče legendární Robo Štefko. Díky tomu jsem měl jistotu, že do 30km poběžím v tempu 3:30/km. Mým soupeřem je při maratonu vždy jen moje tempo.

Jak z Vašeho pohledu vypadala první polovina závodu?

Dan: Běh ve skupině a snaha udržet tempo.

Tom: Ideálně podle plánu: já a k tomu 5 žen, Robo, Leoš Pelouch….. víc jsem nevnímal.

Jak jste se v průběhu závodu občerstvovali? Máte nějakou oblíbenou energetickou "mňamku"?

Dan: Nic zvláštního – jeden možná dva gely a voda. Na poslední kilometry si většinou nechám podat Colu.

Tom: Těžko se mi odpovídá. Byl jsem zařazen mezi elitu s možností vlastního občerstvení. Před startem jsem dostal info, že láhve s pitím se nebudou podávat. Výsledek: chaos, beznaděj, za celý závod jsem uzmul pouze jednu láhev s vlastním pitím, jinak nic, jen kelímky s vodou pro všechny. Na prvním stolečku, kde bylo tak 10 bidonů naskládaných vedle sebe, se těžce hledal ten můj (navíc, když byl stejný jako těch dalších 9…

Kolik sil Vám zbylo na druhou polovinu závodu? Byla nějaká větší krize?

Dan: Určitě méně než na tu první. Začátek krize byl kolem 33 km, kdy jsem se pustil skupinky a pokračoval v sólo běhu. Začal mě také zlobit žaludek a cítil jsem náběh na křeče. Nezbývalo doufat, že vydržím až do cíle. Bohužel na 40 km se dostavilo zvracení a vzápětí křeče do celého těla, pochopitelně nejvíce ve stehnech.

Tom: Do 30km to běželo, pak boj a pokles tempa o 10s na km.

Napadlo vás vůbec, že vlastně mezi sebou závodíte o nejrychlejšího brněnského maratonce? Jak z vašeho pohledu vypadal poslední kilometr závodu?

Dan: Vůbec ne tohle jsem neřešil. Poslední kilometr závodu mě už bylo prakticky jedno, jak doběhnu. Oba případné cíle – medaile nebo vylepšeni OR byly pryč a já jsem bojoval o dokončení závodu bez vážnějších následků. To jestli mě někdo předběhne, už jsem nemohl téměř nijak ovlivnit.

Tom: No jasně, beru Dana jako svého soupeře a mimo závody jako kámoše. Od 30.km jsem si běžel poklidný sólo závod s jediným cílem: zaběhnout maraton pod 2:30h. Asi tak 1 km před cílem jsem v dálce uviděl zelený dres Adidasu a hned mně bylo jasné, že to může být jedině Dan Orálek. Tak jsem zabral a v cílové rovince na modrém koberci jsem Dana předběhl. Poslední km jsem běžel v tempu 3:25/km. Bylo to díky těm úžasně fandícím lidem, pak euforie a radost, že jsem to pod těch 2:30 zaběhl.

Jak jste spokojení se svým výsledkem? Uvidíme vás příští rok opět na startu?

Dan: Určitě nejsem, chtěl jsem běžet lépe, ale dopadlo to dle mých možností. Příští rok je daleko, ale pokud to půjde, tak poběžím.

Tom: Jo, dobrý, spokojenost. PIM jsem zatím rychleji neběžel. Neumím plánovat, max. tak půl dne dopředu, tak nevím. Každý rok si říkám, že už do toho vedra nepojedu a stejně jsem vždy na startu.

Jaký by měl být vrchol vaší letošní běžecké sezóny?

Dan: MS na 100 km ve Winschotenu 10.9 a potom Spartathlon 30.9. Chtěl bych ještě běžet MS v Ultratrailu v Irské Conemaře.

Tom: Zlepšení osobního rekordu maratonu, k tomu pár horských závodů.  Málem jsem zapomněl: "Bojím, bojím" - v září jsem se nechal přemluvit na Beskydskou sedmičku, ani nevím kolik ten noční pochod měří…asi moc.

Pánové, mnohokrát děkuji za obsáhlý rouhovor a přeji hodně zdraví a běžeckého štěstíčka do průběhu letošní běžecké sezóny...

Daniel Orálek
Tomáš Ondráček
PIM 2011 vedoucí žena na 12 km Lydia Cheromeiová
Daniel Orálek

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.