23. 09. 2011 | J. Rendl | 2541x | 0

Rozhovory, článkyČlánky

Ústecký půlčík – dobrá chemie!

Ústecký půlčík – dobrá chemie!

 text: Jan Hlavička

Konečně! Táhneme na sever, do kraje, o kterém se zpívá. Příští hodiny ukážou, že to není jen tepláků ráj, ale i běžcům kotlinka zaslíbená.

Premiérový ročník Ústeckého Hervis ½ Maratónu – dlouho očekávaná událost, která snad v budoucnu rozšíří dlouhé městské běhy do ostatních krajských měst. Jisté jsou už Budějovice. No, snad Pánbůh dá….

Je pošmourné ráno, neděle, 18. září 2011. Předpověď není dobrá, ale zvykám si. Tohle byla prostě proplakaná sezóna. V devět hodin, tedy tři hodiny před startem, se na Mírovém náměstí atmosféra rozhodně nedá označit za bouřlivou. Stánky stojí, většina je ještě zavřená, ale u výdeje startovních čísel a čipů vládne čilý ruch. Všechno jde rychle, spolehlivě, tričko je pěkné, z bavlny, takže spíš než na běh se hodí k zahřátí poté. Nevadí, máme svoje  trička okresních šampiónů. Využívám chvilky, skočím na mši v kostele Nanebevzetí Panny Marie a nechám se vyfotit s Carlem Capalbem.

Ptá se mně, zda nevadí, že není oholený. To mne zaskočí a použiji starý trik z univerzitních zkoušek a jako echo opakuji stejnou otázku. Ujistíme se, že nám to tedy nevadí a po této skvělé konverzaci o osobní hygieně a focení hovoříme o běhu a počasí. Small-talk dopadne dobře. Když pak o tři hodinky později Carlo prochází koridorem A na už slušně zaplněném náměstí, mrkne na mne spiklenecky a poklepe na rameno. To se ví. Už jsme něco jako známí…:). Zázemí, chytře umístěné mimo hlavní náměstí v Klášterní ulici, je standardně dobře vybavené a mírně přesahuje svojí kapacitou těch 1500 startujících. Pro člověka uvyklého pražské tlačenici před každou akcí tohoto druhu to je milá změna.

Vybíháme za nízké oblačnosti a tentokrát se nám asi na trati dostane řádné sprchy. Tipoval bych to tak na dvanáctý kilometr. Kromě nadpřirozené africké elity se začíná velmi opatrně a zvolna. To mi vyhovuje a vyvážím se za Petrou Kamínkovou. Pěkně hopká, a tak nám cesta na třetí kilometr rychle uteče. Chvíli se zaobírám myšlenkou držet se jí i dál. Ale pak si pomyslím, že jsem tu přeci od toho, abych si řádně prohlédl krajinu. Pche, ať si klidně běží, spěchálkové! Já se budu kochat! A tak se kochám své čtyři minuty na kilometr přes bezvadnou cyklostezku v Litoměřické ulici až k legendárnímu mostu, kde se stalo lidovou tradicí na konci každé vyhrané světové války naházet civilisty do Labe.

Fanoušci jsou opět skvělí, jako v Olomouci. Doufám, že si tuto akci vezmou za svou a morousů se stížnostmi na omezení dopravy bude minimum. Jsem v dobrém rozmaru, běžím na čas, lidé mi fandí, já jim prezidentsky kynu. Přichází nepříjemné stoupání do Velké hradební. Za sebou slyším co chvíli „Kam čumíš, vole!“ nebo „Vypadni, tady se sportuje, nemehlo!“ Ano, blíží se ke mně mimořádně jemný boxerský šampión Lukáš Konečný a na své desetikilometrové trati mne pozvolna předbíhá. Ústí šílí! Škoda, že tu není Tomáš Řepka. Konečně by bylo naše drsné trio pohromadě…

Lukáš má na sobě slušivé černé tepláky. Tak pověst nelhala! Rohovník při potlesku předstírá direkt či pomyslné krytí před výpadem protivníka. Policisté na rohu Bratislavské se s párátky v zubech usmívají. „Hobluuuj Luky!“. No, zatýkat by ho asi nechtěli. Dívky u trati ječí. Je pravda, že „Luky“ mi v tuto chvíli na rozdíl od kopce za řekou připadá Konečný. První kritické místo. O to hůř, že ho poběžíme ještě jednou. Před desátým kilometrem se běžci dělí na ty, co na Míráku končí po desítce, a na nás ostatní, kteří si okolo kostela s pověstnou šikmou věží své martyrium ještě prodlouží. Když míjím desátý kilometrovník, ze sousedního náměstí pan Škorpil téměř jódluje, že se „Lukááááš Konečnýýý blíží do cíle!!!“ Ze samé radosti nad tím, že mám skalp českého Rockyho, se mi v hlavě spouští Eye of Tiger, přepínám na vyšší kosmickou rychlost a okamžitě se tak propadám o několik pěkných míst zpět. Proto běhám – Ty kilometry před vámi nejde poslat k zemi žádným pravým hákem. Ty se musí uběhnout.

Na třináctém kilometru se spouští regulérní déšť. Hmm, seknul jsem se o kilák! Nevadí, chlazení vodou i vzduchem, to tu ještě nebylo. Stoupání, kterých je na trati poměrně hodně, se snažím nevnímat a těším se na chemičku. Matička, když mi včera před cestou dělala křížek na čelo, říkala, abych si za deště olízl horní ret. Prý je v Ústí vždycky kyselý. Není tomu tak. Dobrá, nerozpustíme se. Vbíháme do areálu. Hlavní industriální atrakce tohoto závodu nám otvírá brány. Táhlé, až téměř karlínské stoupání. Nevím, jestli ten den jede ústecká chemička na benzen, ale ve vzduchu je nejeden aromatický uhlovodík, o tom žádná. Léta v laboratoři na gymnáziu nesou své ovoce. Nebo nám prostě kucí z fabriky chtěli udělat radost…

Na výjezdu z továrny hraje partička údajně nepřizpůsobivých občanů pěkně od podlahy. Zdravím je a přizpůsobuji jejich rytmu svůj běh. A pak že to nejde…

Cíl je blízko, zatínám zuby. Z deště je už prachsprostá vodní stěna, louže odmítám přeskakovat. Steaple dopadne neskutečně dobře. 1 hodina 25 minut a 56 vteřin! Ole! O dvě a půl lepší než na Hané. Dokonce jsem stihnul obě keňské hymny. Okamžitě se vrhám pro fólii v marném očekávání, že se schovám před deštěm. Nevyjde to, tak si opět rychle běžím pro polibek ke slečně s medailí. Dá! Jako na jaře po maratónu. Vedu 2:0!

Dobrovolníci jsou opět jednou z nejlepších stránek podniku. Perfektně pracují, komunikují, fandí a někdy i něco navíc.

Za deset minut už sedím u nefiltrované dvanáctky v pivovaru Na Rychtě, strategicky umístěném hned u šaten v Klášterní. Svalovou horečku se snažím uchlácholit vývarem, ale moc to nejde. Seznamuji se s Tomášem z Olomouce, který je nadšený. Nejlepší půlmaratón PIMu! Má dobrý čas, ale mohl mít ještě o trochu lepší, nebýt záchranné operace v místní chemičce. Musel pomáhat saniťákům u zbědovaného mladíka, který přecenil své síly. Kéž by bylo víc Tomášů z Olomouce. A víc Carlů z Itálie. Teď už jsme vlastně tak nějak kamarádi :), můžu mu tedy snad popřát hodně štěstí do příštího roku. V Budějicích by totiž chtěl běžet každý!

Hodnocení:

Technické zázemí             1-         (OK, ale místy netekla voda v umyvadlech)

Čip, číslo, balíček, tričko   2          (spousta reklamy, ale hlavně – ta bavlna!)

Dobrovolníci                     1+       (2:0!!)

Trať                                 2          (hodně stoupání)

Kulturní prostředí              1          (co na to říct – prostě Ústí)

Doprovodný program         2          (kapely to v dešti asi moc nebralo)

Atmosféra                        1          (paráda)

Ústecký půlmaraton
Ústecký půlmaraton

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.