08. 09. 2011 | J. Rendl | 3201x | 0

Rozhovory, článkyČlánky

Niké – klauniáda roku

Niké – klauniáda roku

text: Jan Hlavička, Foto: Nike Run Prague

Pravidelný autor reportáží těchto webových stránek a profesí lékař Honza Hlavička se ohlíží za sobotní „běžeckou událostí roku“, závodem NIKE Prague RUN. Podobně jako několik účastníků, se kterými jsme po závodě mluvil, si nebere servítky a nad organizační zajištěností kroutí nevěřícně hlavou. Je to škoda, protože promo, registrace, výběr trasy i početní účast na závodě byla parádní..

Nevím, kterého eskamotéra z P.R. oddělení firmy Nike napadlo uspořádat akci Nike Run Prague označovanou za „běžeckou událost roku“, ale jisté je, že to není běžec, a o organizaci podobného podniku nemá ani ponětí. Takový odpolední brainstorming někde v kanclu je sice pěkná věc, ale zvyšovat prodej předražených čínských tenisek zrovna prostřednictvím běhu po Praze je asi nejkrkolomnější způsob reklamy, který existuje. Po skandálním průběhu závodu se pak zbaběle schovávat za individuální zodpovědnost každého běžce už snad jen dokresluje nabubřelou aroganci firmy, od které si nekoupím už ani tkaničky do bot.

Pohyblivý reklamní poutač

Ale popořádku. 3. 9. 2011, tedy v době, kdy je normálně léto v plném proudu a teploty zcela běžně překračují 25°C ve stínu, se organizátoři rozhodli odstartovat městský běh, jehož šest kilometrů z deseti vede na otevřeném slunci, a to ve dvě hodiny odpoledne! Už tenhle údaj mě měl varovat. Trať nebyla oficiálně změřená, takže na nějaké výsledky si tu účastník ani nemohl hrát. Za startovné 250Kč se mohl proběhnout jako pohyblivý reklamní poutač ze Žlutých lázní na Staroměstské náměstí, Příkopy a zpět.

Nike run PragueV propozicích stálo chytře „Nemáte-li naše tričko, čas nebude měřen“, takže jsme všichni byli odsouzeni k oblečení nehezkého stejnokroje s vesměs infantilními nápisy, které bohužel korespondovaly s úrovní celého závodu. V ceně startovného bylo tedy reklamní tričko, které se pro samý potisk lepilo na tělo a špatně větralo, plastový čip a pytlík do úschovny. Toť vše. Tedy myslím tím opravdu vše. Ty dvě deci vody, co jsem dostal po pěti kilometrech na Příkopech, ze samé trapnosti ani nezmiňuji.

Už cestou na start, kdy tramvaje jezdily s jediným vagónem a v intervalu á 15 minut, jsem si v narvaném dusnu všiml, že běžci okolo mě připomínají všechno, jen ne vytrvalostní sportovce. Ale nenechal jsem se strhnout momentálními pocity a na start jsem v klidu vyčkával ve stínu lip a poslouchal velice vtipný projev Tomáše Hanáka, který se ten den projevil jako jediný profesionál široko daleko. Jeho vysvětlování principu běhu mě opravdu dostalo. Měl by ho koupit P. I. M. Na tuhle akci by stačil ten pán v kožichu, co každý rok zdemoluje aspoň jedno Ferrari, protože se pravděpodobně dodnes nenaučil řídit, a který má v pražských intelektuálních kruzích slušivou přezdívku Standa Blábol. 

Zkušená maratonská babička

Netřeba se doširoka rozepisovat o běhu samotném. Kdo se někdy zúčastnil podobně vypráskaného podniku, ten ví. A kdo ne, jemu postačí údaj, že nejlepší běžec doběhl za cca 32 minut. A i já jsem se svým nedobrým časem NIKE run Prague40 minut a 9 vteřin dosáhl dokonce na 68. místo. To mě sice těší, ale vzhledem k tomu, že jsem běžec spíše průměrný, to svědčí o absenci běžecké elity a opravdu nesnesitelném horku. I kamarád, co mě viděl na 7. kilometru, říkal, že takhle špatně jsem nevypadal ani na konci maratónu. A stejně jsem se i cítil. Jisté je, že za počasí pořadatelé nemohou, a nápad startovat byl také můj. Dal ses na vojnu a tak dále, řekla by zkušená maratónská babička, kdyby tam nějaká byla. Naopak bylo ale hodně těch, kteří běhat nechodí vůbec, a nebo jen občas.

Vinu za kolaps je tedy nutno přiznat i jim.

Nelze se však nezmínit o tak banální a přitom klíčové věci, jako je jediná občerstvovací stanice v polovině závodu, kde jsem dostal 2 – slovy dvě – deci vody v kelímku, a nebýt po doběhnutí saniťáků nějaké středočeské záchranky, tak jsem se k vodě nedostal vůbec. Pánové mi nabrali ze sudu trochu vody a poslali mě ke Žlutým lázním k vojenským korýtkům s údajně pitnou vodou. A ejhle! Ta tekla jen ze dvou malých kohoutků čůrkem a měla napojit 6800 běžců! Tento drsný žertík, patřící do kategorie Kanada, byl poslední doslovnou kapkou. Bez ohlédnutí jsem se vypravil převléci a odjel kamarádovi na svatbu. Toho mi opravdu netřeba.

Červené nosy

Později jsem se ve zprávách dozvěděl o desítkách zkolabovaných běžců, vágní banalizaci celkového fiaska od tiskové mluvčí Nike a přetížené Záchranné službě hl. m. Prahy a blízkého okolí. Z běžecké události roku se rázem stala klauniáda, kde místo cvičeného medvěda na motorce běhalo po Praze skoro sedm tisíc nešťastníků a já byl bohužel jedním z nich. Policie i záchranka na ni dlouho nezapomenou. Já naopak doufám, že na ni zapomenu brzo, a spravím si chuť za týden na Grand Prix P. I. M.  Od nich by se komici z Nike měli učit, nebo alespoň závodníkům před startem rozdat červené nosy, aby bylo jasno, za koho nás mají.

 

Pozn. redakce: "Tento článek je individuálním názorem jednoho z běžců. Jiní účastníci mohou mít samozřejmě i jiné dojmy. Pokud máte zájem pište své postřehy na redakce@bezeckysvet.cz . Za Běžecký svět uvádíme, že organizátorům NIKE Run Prague se podařil vynikající reklamní kampaní jejich záměr - rozběhat Prahu, za což jim gratulujeme. Při organizaci se objevily vážné nedostatky, avšak věříme, že se z nich poučí při dalších ročnícich. Přejeme jim hodně zdaru, běh je nesmrtelný..." 

NIKE run Prague
NIKE run Prague
NIKE run Prague
NIKE run Prague

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.