15. 09. 2011 | T. Šponar | 2715x | 0

Rozhovory, článkyČlánky

Desítka PIM: Začátek z konce

Desítka PIM: Začátek z konce

text: Tomáš Šponar

Souboj s večerní tratí a vlastními strašáky s charitativním podtextem pro společnost Elpida

Mám za to, že tenhle závod začal k Praze na konci léta patřit stejně jako burčák; zářijová noční desítka je pro běžce všech výkonnostních tříd něco jako nákup školních pomůcek pro žáky na všech stupních škol.

Je to společenská povinnost, kterou mnozí možná vynechají, ale rozhodně ji neignorují. Prostě se už v metropoli dobře zabydlela a sálá z ní vesměs pozitivní vibrace.

Asi i to jeden z důvodů proč přitahuje noční běh taky ty, kteří by na účast ve velkém několika tisícovém klání možná ani nepomýšleli. I letos - poprvé oficiálně genderově vyvážené - startovní pole tak znovu vidělo řadu nováčků a také novicek, jejichž hlavní ambicí bylo obstát nebo „jen“ dokončit, chceme-li.

Mou snahou je připomenout těm, kdo se posunuli dál za obligátní ´hlavně, to chci dát´, že ani takový horizont není absolutně nedůstojný. Naopak.

„Běžela jsem tak tvrdě, jak jsem jen mohla. Ve skutečnosti jsem se belhala za dvěma lidmi v posledních dvou kolech. Byla jsem třináctá, ani pomyšlení na osobák, ale dosáhla jsem cíle, který jsem dala sama sobě. V žádném případě nevzdat závod“. To je komentář elitní americké atletky Kary Goucher k jejímu aktuálnímu vystoupení na mistrovství světa v Daegu v Jižní Koreji. Nepodařený závod? Ani náhodou.

PIM desítkaTo, co by mohlo vyhlížet jako krach, se tady obrací ve významné vítězství pro matku a sportovkyni, která žije fascinující příběh, a která se musí a musela rvát s vysokými očekáváními i mnoha handicapy, k nimž patří i předčasná a tragická smrt jejího otce. Úžasné je, že podobnými okamžiky osobních vítězství ožila i noční desítka. A je skvělé, že jsem u toho mohl být.

Šťastnou shodou okolností jsme na trati mohli dělat společnosti čtveřici žen, které se ve svých profesích vesměs zabývají tím, že podporují lidi, kteří to z nějakého důvodů potřebují. Ty se také rozhodly, že když se nakonec poběží, mělo by to mít připadnou hodnotu a proto naše skupina oblékla dresy www.elpida.cz . Na podporu společnosti, která už léta pomáhá sociální integraci seniorů.

Jak už řečeno hlavní ambicí bylo - „dokázat to“, ale i za tenhle prozaický cíl se na deseti tisících metrech muselo tvrdě bojovat krok za krokem. V závěru startovního pole to platilo stejně, nebo možná víc než kdekoli jinde.

Vedle trati tu a tam stojí i ti, kdo by se na ni nikdy nepostavili v běžeckých botách a tomu odpovídají jejich komentáře. Naštěstí jsou tam ti, kteří už závod dokončili, nebo do něj nastoupit nemohli a ti dobře vědí, jak strašidelná je to námaha. Tomu nakonec odpovídá i jejich hlasitá, nadšená a nezištná podpora pro hrstku mimořádně statečných dam.

To, že šly jedna za všechny, všechny za jednu a společně za druhé bylo opravdu výjimečné. Odhodlání, s nímž se vrhly do kotle takových závodů, je dokonale inspirující bez ohledu na výsledný čas a pozici.

Společný finiš byl sladký. Po čtyřech letech mě zase dostal ten opojný pocit jako při prvním závodě: vyhrál jsem sám nad sebou, uběhal jsem vlastní strašáky, našel jsem něco ze smyslu. Tak jen doufám a přeju všem, ať tenhle noční žár trvá.

Elpida na PIM desítce
Elpida na PIM desítce

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.