16. 04. 2011 | P. Božek | 2630x | 0

Rozhovory, článkyČlánky

Běžecká lahůdka v Prusinovicích

Běžecká lahůdka v Prusinovicích

text: Petr Božek

Jak jsem mazal Rohálovskou desítku aneb běžecká lahůdka v Prusinovicích

Musím říci, že jsem byl velmi nažhavený zúčastnit se Rohálovské desítky - běhu, který vyhrál v anketě čtenářůwww.behej.com nejoblíbenější závod roku 2010. Ne, že bych byl nějaký elitní běžec, hlavně jsem se těšil na přátelskou běžeckou atmosféru a způsob organizace tohoto závodu. Jako člen organizátorského týmu „TRIEXPERT Vokolo príglu“ jsem chtěl omrknout, jak to organizátoři při již 18.tém ročníku mají vychytané…

Rohálovská desítka 2011Cesta z Brna krásně ubíhala a já se chlácholil v myšlenkách, že se pomalu dostávám do mé běžecké „formy“ a že při posledním běhu Brněnského běžeckého poháru v Ráječku mi chyběla na vítěze už jen krásná čtvrthodinka. Po pravdě řečeno trošku mi začala tuhnout krev v žilách kousek před Prusinovicemi. Vyjížděl jsem se svým čtyřkolým kamarádem z vesnice Tučapy a spatřil jeden z kilometrovníků, za kterým se táhlo nepříjemné stoupání. Moje starší Clio s 95 koňmi pod kapotou kopec lehce zvládlo, ale pravá noha na plynu nervózně pocukávala v očekávání kopcovité tratě…

S pomocí organizátorů jsem v klídku zaparkoval, prezentoval se v tělocvičně, dostal čip, číslo 420 a mazal se převléci do auta. Už jen půlhodinka. Hurá, je krásný zimní sluneční den a já si to rozdám na desítce s minimálně 419 závodníky a závodnicemi… To bude mazec!

Pousmál jsem se nad tím, že jsem při prezentaci vyfasoval ponožky hlavního sponzora akce ASICS velikosti 10 (mám nohu sedmičku) a láhev mléka z místního zemědělského družstva… Paráda, ponožky dám tátovi a mléko přítelkyni…

Při rozbíhání koukám kolem sebe a dochází mi, že nejde o žádný pouťák… Támhle zmizel ve stínu běžec černé pleti, támhle snad zní maďarština… No, na „bednu“ to dneska nebude, směju se pod vousy. A už je to tady, stojím v chumlu 434 závodníků a nervózně (nevím proč, stojím spíše v zadních řadách) čekám na start. Pobaví mě věta, že se ještě čeká na vedoucí závodníky… no, sice jsme ještě nevyběhli, ale máme už vedoucí závodníky… Už jsme komplet, Vabroušek, Kamínková, všichni… Rána a už se to mydlí…

Obkroužíme v Prusinovicích dvě rozdílná kolečka a ukážeme své běžecké umění natěšeným divákům, kteří hlasitě povzbuzují a vykřikují křestní jména svých známých…“Makej, Pepo…“, „Fíha, Kájo, skvěle si to rozběhl, pojď“.  Znám se a nikam se moc neženu, potřebuji se dostat do svého tempíčka a rytmu…

Petr Božek na trati Rohálovksé desítkyBezva, už mě konečně nikdo nepředbíhá a já se držím podobně fyzicky připravených běžců a běžkyň. Třetí kilometr, dokonce sem tam někoho předběhnu… Kopec brzdí mé nadšení a ty co jsem „zmákl“, zase válcují mě. Je vidět, že jsou teprve dva měsíce od novoročního předsevzetí „pár kilo zhubnout“, do kopce stojím a z kopce se valí má přebytečná kila zběsile kupředu…Několikrát se opakuje stejný mini souboj, známé tváře a v některých případech i ladné křivky běžkyň mě do kopce předbíhají a já je stíhám z kopce a po rovinkách…

Ha, bude brzy polovina. Proti nám letí první závodníci vstříc posledním kilometrům. To je panečku rychlost a běžecká nádhera, hned se mi tak nějak běží lépe. Ve vesnici Tučapy fandí vše co má ruce a nohy, babičky, mladá drobotina, všichni, jsme pro ně událost roku. Tleskání a povzbudivé výkřiky přerušuje hudba z amplionů – Jožka Černý rozjíždí svoji dechovku. Já tedy dech popadám stěží a při pohledu na „krpál“, který mě čeká, mně mé bojovné srdce padá do kalhot.

Konečně pádím z kopce dolů a zarputile valím druhou polovinu tratě. Po cestě míjím závodníky s velkou ztrátou, kteří běží v protisměru. Obdivuji jejich nadšení a odhodlání. Jeden pán dokonce jde chůzí pekelným tempem s lyžařskými hůlkami. Zakroutím hlavou, ale to už vidím vlevo na poli, jak se prochází kůň s jezdcem a pozoruje lidské hemžení na trati… Poslední „stoupák“ a poslední kilometr, těším se na cílovou pásku, vnímám povzbuzování, srdce tluče jako lokomotiva, plíce běží asi metr za mnou a ....konečně jsem v cíli.

Konečné 272 místo si asi za rámeček nadám, ale stejně to bylo bezvadný. Na vyhlášení omrknu ty nejlepší, v mysli pochválím organizátory a odjíždím zpátky domů. Na mysl mi přijde, že 271 lidí mě to nandalo a já si zase k opasku připnul 202 skalpů ostatních závodníků… Ne, kvůli tomu to nedělám, dělám to pro ten pocit při běhu a pro to překonávání sebe sama… Pořadatelům vřelé díky a za rok na shledanou.

Petr Božek

Fotogalerie ze závodu od Lidky Polišenské můžete vidět zde

Přidat komentářKomentáře (0)


Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.